Taková "obyčejná" návštěva knihovny

6:00 kouzelná klubovna 8 Comments

Milí čtenáři, víte, co jsem si uvědomila? Že vám nevypravuji žádné historky ze svého „knihomolského života“. Vím, snažím se vám věnovat na Facebooku, ale myslím, že by nebylo špatné na sebe někdy prásknout nějaké ty historky. A jedna taková, pro vás MOŽNÁ vtipná, pro mě opravdu zábavná, příhoda se stala dnes. A to v knihovně…


Nejdříve jsem tam nechtěla chodit, ovšem nemůžu mezi regály plné
knih pustit své dvojče samotné, ne? Když se jedná o knihy, nesmím chybět. A tak jsem se za celé dopoledne otravováním a vyhrožováním nechala přesvědčit. (Ano, takto to u nás s bráškou chodí. Vyhrožování.)

Na internetu jsem si našla knihy, které si chci dlouho půjčit, zapsala si, kde přesně je najdu a sbalila se. V tom mi docvaklo, že u sebe asi brácha nebude mít kartičku. A tak jsme se místo toho, abychom nasedli na autobus a pohodlně se nechali odvést až ke knihovně, vydali k mamce do práce. Krásně jsme si zpříjemnili cestu přes rozkopanou třídu Míru. Ale do knihovny jsme dorazili v pořádku.

Nejdříve jsme šli na „dospělácké“ oddělení, kde už se, po půl roce, orientuji! A tak jsem mohla pohodlně najít všechny čtyři knihy, které jsem si chtěla na Vánoce vzít domů. Půjčila jsem si celou sérii Loď mezi hvězdami a knížku Jednou ano, dvakrát ne. Bráška si půjčil Zaklínače a spokojeně jsme odešli. Potom jsme asi pět minut stáli nad schody a přeorganizovávali košík s knihami. Museli jsme zvednout knihy z dětského oddělení a pod ně dát ty půjčené. Nevěřili byste, o jak těžký úkol se jedná! Každý chce prosadit svůj způsob…no, nakonec se nám to podařilo.

Schody jsme scházeli s mým proslovem, kdy jsem Danovi říkala, že kdybych si náhodou chtěla půjčit nějakou další knížku, musí mi to zakázat. Několikrát jsem mu zopakovala, že mi tu knížku, kterou bych si náhodou vybrala, může vytrhnout z ruky a vrátit ji do regálu. Můj milovaný bratříček mi to odkýval a řekl, že s tím počítá. A tak jsme došli na dětské oddělení.

Ještě jsme měli čas, trvala jsem na tom, že domů pojedeme autobusem, který nás doveze až před dům. A tak si brácha v knihovně sednul a já si šla procházet knihy.

Zabloudila jsem až k povinné četbě. Jak jsem si tak ty knížky prohlížela, zarazila jsem se. O krok jsem se vrátila a zadívala se na knihu, kterou si už dlouho odpírám a stále jí odolávám. Jedná se o knihu Bídníci, v tomto případě Ubožáci. V knížce jsem začala listovat a číst. Po asi pěti minutách ke mně Dan přišel a řekl, že už půjdeme. Já knihu nechala v ruce a s radostí oznámila, že si ji půjčím. A to si neumíte představit, co se odehrálo potom! Dan se přede mě postavil a řekl, že nikam nepůjdeme do té doby, dokud tu knížku nevrátím tam, kde jsem ji vzala. A já protestovala. Můj bratříček se ale nedal, neustále se bránil tím, že jsem mu to sama řekla! A já se té knihy prostě nemohla vzdát! Pochopte mě! Začala jsem mu tvrdit, že to byla zkouška, jestli to vydrží, ale on se stále nedal. Potom jsem začala protestovat, že si tentokrát odnesu jen pět knih, a že to je hodně málo. Stál a čekal. Použila jsem na něj další výmluvu. Tentokrát jsem se vymlouvala na to, že budou vánoční prázdniny a že si ji prostě půjčím. Náš boj pokračoval dalších pět minut, byla jsem v koncích.

Nakonec se mi podařilo ho přesvědčit. Slíbila jsem mu, že pojdeme jakýmkoli autobusem, že nebudeme čekat na ten „náš“. Paní knihovnice musela zadržovat smích, myslím, že jsme ji docela pobavili. Ale mně to bylo jedno. Já jsem pyšně odkráčela z knihovny a vydala se domů.

Jakmile jsme přišli domů, začala jsem si prohlížet knihy. Jako první jsem samozřejmě vzala Bídníky (Ubožáky). Začala jsem si v knížce listovat a užívat si, že si ji konečně přečtu. Prohlédla jsem si i obálku a hřbet. A v tom mi to došlo. Já si v tom šoku půjčila druhý díl! Vyvalila jsem oči a začala nadávat. Tak jsem se těšila, že se začtu a ono nic! Mám prostě pocit, že mi Bídníci nejsou souzeni. Tak, Bídníci, asi až na střední…


Taky máte pocit, že vám nějaká kniha prostě není souzená, i když si ji chcete moc přečíst?

 S pozdravem

8 komentářů:

  1. Já většinou do knihovny s připraveným plánem nechodím... Zkrátka si půjčím, co mě zrovna zaujme :) A často jsou to knihy, které nikdo nezná, ale mně se líbí moc...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdybych si měla půjčovat, co mě zaujme, budu tam asi hodně dlouho....nerozhodla bych se, jakým knihám dát přednost. :D Tak si to raději naplánuji předem. :D

      Vymazat
  2. Také si většinou plánuji, jaké knihy si půjčím, maximálně tak dvě víc ne... Jenže pak, když vlezu mezi ty regály, tak se mi nějaká zalíbí, a za chvíli další... A nakonec odcházím tak s šesti až osmi knihami. Mě by do knihovny (i do knihkupectví - kde se chovám podobně) měli zakázat vstup. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám to úplně stejně. Aspoň vím, že takhle "postižená" nejsem jen já. :D

      Vymazat
  3. Tak to se mi ještě nestalo, ale hlavně pro to, že bráchu do knihovny bych musela dovést jedině násilím :D Jinak takové historky nám můžeš psát častěji, mě to baví! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jéé, to jsem ráda. :) Tak zas někdy příště. ;)

      Vymazat
  4. Já do knihovny nechodím, ale někdy bych si chtěla nějakou knihu půjčit. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Knihovna je boží místo. Naprav to a do knihovny zajdi. Budeš se tam chtít vracet. ;)

      Vymazat

Děkuji za každý váš komentář a názor. Jsem vděčná za pozitivní i negativní, proto budu ráda, když napíšete, co si myslíte! :)