Jaké je s něčím či někým splynout?

6:00 kouzelná klubovna 0 Comments




ANOTACE MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY NA PRVNÍ DÍL!
V druhé knize sledujeme další osudy Partridge a Pressie, kterým se spolu s jejich přáteli podařilo uniknout ze spárů Speciálních jednotek. Dobře ale vědí, že ještě nemají vyhráno. Jejich protivník sice utrpěl pár šrámů, ale jeho síla a odhodlání zůstaly nezlomené. Pokud jej mají porazit, bude je to něco stát. Partridge vyzvou k návratu a on uposlechne, aby ochránil ostatní, i když se svým návratem vystavuje smrtelnému nebezpečí. To ale koneckonců hrozí i venku, protože Dóm má své cíle, a těch se jen tak nevzdá…
KONEC SPOILERŮ NA PRVNÍ DÍL!


„Nejdu proto, že bych tě chtěl ochraňovat. Kvůli nějakému starému slibu.“
„Tak proč tedy?“ zeptala se Pressia.
„Vyrážím na cestu, protože…“ Naklonil se k ní. „Pressie, protože já…“
„Dost,“ zarazila ho. „Je hotová sebevražda snažit se tam venku o někoho pečovat.“
„Tak to mám možná sebevražedný sklony.“
(str. 266)

http://www.studded-hearts.com/wp-content/uploads/2013/09/freckled.jpgJakmile jsem otevřela první stranu, byla jsem přesvědčena, že mě knížka nezklame. Byla napínavá už od začátku, autorka nasadila laťku stejně vysoko. Při čtení jsem měla pocit, že se zlepšuje a zlepšuje, její styl psaní je ohromující a šokující. Má v sobě něco, co se nedá popsat. Ale jedno vám řeknu: Číst příběh, který se autorce v hlavě zrodil, je obrovský zážitek.

Knížka je velice poutavá, nebudete se chtít od příběhu odtrhnout. Na čtivosti jistě přidává fakt, že nemáte ani zdání, jak by se to mohlo vyvíjet dál. I přesto nastal jeden problém. Nevím, čím to je, ale knížka se mi čte hrozně moc pomalu. Byly chvíle, kdy jsem knížku vzala, přečetla deset stránek a znovu ji položila. Dlouho jsem se jí bránila, avšak když jsem ji znovu popadla, říkala jsem si, že je skvělá, poutavá a lákavá – přesně taková, jakou chci knížku mít. Když o tom zpětně přemýšlím, je to asi tím, že nás autorka zavalí spoustou informací, které potřebujete vstřebat. Někdy jsem ani nevnímala slova, byla jsem do toho hodně zamotaná. Ano, jedna stránka je hodně obsáhlá, sděluje nám hodně informací. A teď si představte, že knížka je dlouhá přes 500 stran. Hm, připravte se na to, že se vám, pokud se rozhodnete ji číst, bude hodně dlouho válet na poličce.

„Jaký je plán?“ ozval se Bradwell.
„Plán byl nenechat moje fáro sežvejkat čajovým šálkem,“ odsekl El Capitan.
(str. 282) 
15 Most Creative Engagement Announcement Photos - Praise WeddingS radostí prohlásím, že se jedná o velice inteligentní román. Stanete se svědky složitých až nepochopitelných vztahů, zápletek a záhad, které nebude lehké rozluštit. Rozhodně si budete namáhat mozek. A to je skvělé, ne? A už jsem vám řekla, že je autorka velice inteligentní? Ne? Tak teď to říkám. A kdybych na hlavě měla pokrývku hlavy, určitě smeknu. Tahle paní si to zaslouží.

Pokud si někdo celou dobu pokládá otázku, zda se v knize vyskytuje láska (mimochodem – vůbec se za to nestyďte, já bych si ji celou tu dobu pokládala), odpovídám ano. Asi v půlce knížky jsem mohla zvolat ALELUJA a užívat si i trošičku té romantiky. A poprvé se nám tady, dámy, objevuje milostný trojúhelník. I když já ho moc neocenila, vždy je mi toho třetího líto. A tady mi ho bylo líto tisíckrát víc.

„Já jim rozumím, proč varování té ženy o modrých motýlech neposlouchali,“ řekla najednou Pressia.
„Proč?“ zeptal se Bradwell.
„Potřebovali se něčeho chytit a přidržet. Potřebovali krásu. Nedokážu to vysvětlit. Potřebovali věřit, že ze vší té hrůzy může vzejít něco krásného.“
(str. 332)

We are the Wayshowers! --George Kavasillas (One Point of View with George Kavassilas http://www.blogtalkradio.com/justustheonepeople/2014/02/13/one-point-of-view-with-george-kavassilas )Ke konci knihy jsem ani nedýchala, byla jsem šokována, pořád jsem musela číst dál a dál. A to je skvělé. Jak už jsem psala výše, někdy si říkám, kde ty nápady autorka bere. Ze snů? Má tak velikou fantazii? Prodiskutovala to s odborníky? Či jsou v knize použity vlastní zkušenosti? A obávám se, že si tyto otázky budu pokládat pořád a pořád…a odpovědi? Ty se asi nikdy nedozvím.

Knížka je vypravována Er-formou, tedy ve třetí osobě, z pohledu více postav – Pressia, Partridge, El Capitan a Lida. Nejradši mám kapitoly, ve kterých figuruje Pressia a Bradwell, ale kapitoly z pohledu El Capitana a Helmuda jsou také zajímavé. Líbí se mi, že se postavy mění, mají spoustu prostoru pro myšlenky a růst. A koho mám nejradši? No přece toho největšího miláčka – Helmuda. Ze všech se změnil nejvíc.

Asi vás nepřekvapí, když napíšu, že Splynutí je nejlepší dystopií, jakou jsem četla. Rozhodně druhý díl předčil ten první, doporučuji vám si celou dystopii přečíst. Máte rádi akci? Dobrodružství? Rádi zažíváte s postavami strach? Nevadí vám trocha romantiky? Pokud jste si na všechny otázky odpověděli ano, jedná se o knížku psanou přímo pro vás. A pokud ne, řiďte se příslovím: Za zkoušku nic nedáš.
Psáno pro web Vaše Literatura.

Zdroj obrázků: tady, tady a tady

0 komentářů:

Děkuji za každý váš komentář a názor. Jsem vděčná za pozitivní i negativní, proto budu ráda, když napíšete, co si myslíte! :)