Zakázaná hra - LOVEC

20:47 kouzelná klubovna 0 Comments

 Všechno to začalo nevinně. Hlavní hrdinka Jenny chtěla svému příteli uspořádat speciální oslavu narozenin. Rozhodla se, že zajde do odlehlé části a koupí nějakou originální hru. Domů přinesla bílou krabici, kterou ji prodal záhadný a přitažlivý mladík, avšak neměla tušení, co v ní je. Oslava se zdála být normální. Do chvíle, než ona, Tom, Zach, Michael, Summer, Dee a Audrey otevřeli krabici. Nacházel se v ní viktoriánský domeček, do kterého umístili postavičky a na malý papírek nakreslili své nejhorší noční můry. A od tohoto okamžiku začali hrát o život…

„Tajemství,“ pronesl.  Jeho hlas ji zastihl v polovině kroku. Co tím u všech všudy myslí?
„Nebezpečí. Svůdnost. Strach.“ Jenny se obrátila zpátky k němu a zůstala na něj zírat. „Vyřešení záhad. Odhalení tužeb.“  Usmál se na ni a zakončil posledním slovem. „Pokušení.“
(str. 17)

Velice očekávaná knížka, kterou napsala autorka Upířích deníků. Hm, věřím, že se fanoušci nemohli dočkat. Já se však přiznám…deníky jsem sledovala tak před třemi lety, ale jako všechny seriály (až na The musketeers) mě časem omrzel. I tak jsem se na knížku těšila. Už kvůli té obálce.

Začátek se mi zdál velice zdlouhavý, všechno, co jsem do čtyřicáté stránky přečetla, bylo napsané v anotaci. Jo, to nenávidím…ale nějak jsem to překousla a nutila se číst. A potom na mě čekalo překvapení. Příběh byl strašidelný! Ne obyčejně strašidelný, ale extra strašidelný! Nečekala jsem, že se někdy budu u knížky bát. Těšila jsem se, až příběh trošku postoupí, věřila jsem, že se bude strašidelnost stupňovat…

„Jsem na řadě,“ ozvala se Summer dychtivě. Přečetla: „Z jedné místnosti nad sebou slyšíte zvuk kroků.“ Zamračila se. „Ale nad námi žádné místnosti nejsou – je to přízemní dům.“
Tom se zasmál. „Zapomínáš, že nejsme v tomhle domě, ale v tamtom.“
Summer zamrkala. Přejela velkýma modrýma očima po pastelových stěnách obýváku. „Ach!“
Právě odkládala kartičku na stůl, když všichni uslyšeli shora zvuk.
Kroky.
(str. 47)

Ale byla jsem zklamaná. Noční můry byly divné, s dalšími přibývajícími scénami jsem se přestávala bát. A to je velké mínus v případě, že vám knížka od začátku slibuje horor. Původně jsem si myslela, že mě nezklame v ničem, napsala ji přeci úspěšná autorka. Ale teď už vím, že je to jinak. L.J. Smith mě zklamala. V některých částech na mě působila jako amatér a ne jako autorka spousty knih.

Určitě vás nepřekvapí styl psaní ani žánr. Je to prostě klasická L.J.Smith. Dokonalost postav, pohádkové momenty a přitažlivost hlavního hrdiny. Žádné překvapení. A to mě lehce mrzí. A to ani nemluvím o tom, že mi leze na nervy konec. Určitě znáte ten pocit, kdy se vám příběh zdá uzavřený, ale přitom je otevřený. A to nesnáším.

„Dejme tomu, že si ďábel hleděl svého. A najednou uviděl děvče. Děvče, pro které na všechno zapomněl. Existují i jiné dívky, a krásnější, samozřejmě – ale tahle se něčím liší. Je v ní dobrota, sladkost, nevinnost. Něco jednoduchého, po čem ďábel touží.“
„Aby to zničil.“
„Ne, vůbec ne. Aby o to pečoval. Aby to zahřálo jeho studené ruce. I ubohý ďábel může snít, ne?“
(str. 92)
Během čtení jsem si nějakým „zázračným“ způsobem vypěstovala nenávist k autorčiným romantickým scénám. Přijde mi, že jsou až moc přeslazené. (Nevím, co to do mě poslední dobou vjelo!) Takže pokud nemáte rádi „slaďárny“, knížce se vyhněte kilometrovým obloukem.

Ani nevím, jestli jsem z knížky tak moc zklamaná. Znám i horší kousky. Určitě jsem čekala větší pecku, chtěla jsem se víc bát. První strašidelná scéna mé očekávání splnila, ale potom to šlo z kopce. Věřím, že spoustu čtenářů knížka osloví, fanoušci Upířích deníků jistě budou nadšeni. Ale přiznám se, že už mě tahle „dokonalost sama“ ve většině fantasy knih přestává bavit.

60%

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.
Knížku si můžete koupit tady

Zdroj obrázků: tady, tady a tady

0 komentářů:

Děkuji za každý váš komentář a názor. Jsem vděčná za pozitivní i negativní, proto budu ráda, když napíšete, co si myslíte! :)