Romeo, Julie a tma

17:40 kouzelná klubovna 0 Comments

 Student Pavel žije se svými rodiči v Protektorátu Čechy a Morava. Židé začínají odjíždět transportem do Terezína, byl spáchán atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha. Jednoho večera jde Pavel do parku, sedne si na lavičku, kde přemýšlí o hrůzách, které se dějí, a seznámí se s židovkou Ester, která neuposlechla a nedostavila se na nádraží, odkud by odjela do ghetta. Pavel se nad ní slituje a schová ji v místnosti vedle krejčovny, kde pracuje jeho otec. Po pár společných okamžicích se do Ester zamiluje. Zvládnou to? Je pravda, že láska překoná všechno zlo?

„Poslyšte, už neplačte! Slyšíte? Nic se nestalo.“
„Já vlastně ani nevím, proč jsem tam nešla,“ šeptala mezi vzlyky. „Nevím… Já se bojím, že už tam nejsou… Proč mi tedy nepíší! Kam je odvezli? Slyšela jsem… ale ne, dost o tom… já přece nejsem zvíře, které nacpou do vagónu a odvezou je, kam oni chtějí…nikomu jsem nic neudělala…“
(str. 23)

První, co vás praští do nosu je délka knížky. Romeo, Julie a tma je opravdu tenká knížečka, které přijde na chuť i „nečtenář“. Zkušení čtenáři budou schopni ji přečíst za jeden večer, ostatní tak do týdne.

Jakmile knížku otevřete, neodložíte ji, budete chtít číst dál a dál…a nakonec zjistíte, že jste ji dočetli. A zklamání z toho, že příběh utekl tak rychle, vás nemine. Děj vás tak pohltí, že si budete nehty kousat až do poslední sekundy. Autor skvěle vystihl tehdejší drsnou dobu, ukázal nám hrůzu tady u nás, v Protektorátu. Až zjistíte, co všechno se tady dělo, budete mít husí kůži. Vůbec mu nezávidím, ani ostatním, že si musel tuto dobu prožít.

„Co budeš dělat, až bude po všem?“
„Já? Chtěla bych tančit.“
„Jako Salome?“
„Ale nikomu neuseknu hlavu. Jednou jsem byla s mamkou na baletu. Jmenovalo se to Z pohádky do pohádky. Krásné! Chtěla bych jednou tančit také v divadle, na velkém jevišti, tančila bych a kužílek světla by za mnou běhal jako pes. Lidé mi budou tleskat, ukloním se jim a pak…pak půjdu na čerstvý vzduch…“
„Tam budu čekat já a řeknu třeba: Dnes jsi moc krásně tančila!“
(str. 80)

Kniha je psána er-formou. Musím říct, že mám mnohem radši knihy, které jsou psány v první osobě, ale tady mi to ani moc nevadilo. Autorův styl psaní byl z počátku zarážející, moc jsem ho z jiných knih neznala, ale potom jsem si ho oblíbila. Nejvíc jsem si zamilovala jeho otázky, které byly, ale zároveň nebyly, směrované na čtenáře.

Jistě vás nepřekvapí, že se příběh točí okolo zamilované dvojice, Ester a Pavla. Knížka je plná lásky, romantická a něžná, avšak není to nijak přehnané. Ženy jistě pocítí, že se jedná o dílo muže, jelikož to není příliš přeslazené, ale vůbec v ničem to nevadí. Ba naopak, já takovou změnu uvítala.

V knížce naleznete kladné i záporné postavy. Avšak nic mezi tím. Buď jste ten hodný, nebo ten špatný. A to se mi moc nelíbí. Vždy mám raději postavy, které jsou hodné i zlé, ne jenom jedno z toho. Potom to působí pohádkově a nereálně. Každý v sobě má něco zlého a něco dobrého. A uvítala bych, věřím, že i ostatní čtenáři, kdyby se to promítlo i do postav této knížky, protože to potom působí uměle.

„Ty věříš v boha? V jakého? V toho vašeho?“
„Já? Já také nevím. Přiznám se ti: Někdy bych skoro chtěla, aby byl. Takový dobrý, spravedlivý staroušek, člověk by si mu mohl postýskat, když ho lidé pronásledují a on neví proč. Je to hloupé, viď, ale možná, že bych se pak už tolik nebála. Třeba by na mne zakýval prstem a řekl: Pojď, Ester, pojď sem ke mně nahoru a vůbec ničeho se neboj, holka! Tam dole tě už nechtějí, když nejsi árijka…“
„Ester!“ zakřikl ji zlekaně. „Já tě přece chci!“
(str. 83)

Ester jsem si zamilovala hned napoprvé. Je statečná a skvělá dívka, věřila jsem jí každé slovo, přála jsem jí jen to nejlepší, pohádkový život, velkou rodinu…

Pavel na mě působil tak…jinak. Vždy, když byl na scéně, jsem se musela pousmát, protože je hrdinou, který není dokonalý. Konečně! Ocenila jsem tuto změnu, poslední dobou nemám ráda dokonalé hrdiny.

Z konce nejsem zklamaná, jsem jen smutná. Ale nebudu vám, milí čtenáři, nic nalhávat. Čekala jsem to. A jsem pyšná. Nevím, jestli bych to zvládla i já. Ale pokud se bojíte, že byste z knížky měli depresi, nemusíte se obávat. Možná budete smutní stejně jako já, ale jen maličko. Slibuji.  

Možná už jste si přečetli mezi řádky, že knížku Romeo, Julie a tma doporučuji spíše dívkám a ženám. Netvrdím, že by pány nemohla oslovit, ale rovnou vám říkám, že je to příběh o lásce. A někdy by vám to, pánové, mohlo přijít až moc zamilované. Knížka pro mě byla velikým překvapením, nečekala jsem, že mě až tak zasáhne. Ano, Ester i Pavel mi přirostli k srdci. A pokud nemáte strach se vrátit v čase a zažít krásný a smutný příběh, neváhejte a do knížky se brzo začtěte. Pro mě byla takovou větší jednohubkou se skvělou příchutí.

80%

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega. Vážím si toho.
Knížku si můžete koupit tady.

Zdroje obrázků: tady a tady

0 komentářů:

Děkuji za každý váš komentář a názor. Jsem vděčná za pozitivní i negativní, proto budu ráda, když napíšete, co si myslíte! :)