Šepotání

6:00 kouzelná klubovna 0 Comments

Alyssa je dospívající dívka, která je tak trochu zvláštní. Slyší šepotání hmyzu. A víte proč? Její předkyní je Alenka z Říše divů. Matka Alyssy se dostala do blázince, stav se jí zhoršuje. A tak musí Alyssa něco podniknout, aby matku zachránila. Rozhodne se zlomit kletbu. Ale jak? Musí do Říše divů. Bohužel, zatáhne s sebou i svého nejlepšího kamaráda Zacha, do kterého je tajně zamilovaná. Avšak do cesty se jí připlete i záhadný a přitažlivý Morfeus. Podaří se Alysse zlomit prokletí? A zjistí, kdo doopravdy je?

Jen zakroutí hlavou a zmizí z prodejny.
Jakmile za ní zaklapnou dveře, otočím se na Vránu. Emař na plakátě mě pozoruje očima plnýma černých slz, jako by rozuměl mé bolesti. Nejradši bych mu skočila do náruče a schovala se v jeho kožené bundě.
Čekám v králičí díře, zlatíčko. Jen mě najít, vrývá mi pohledem do duše podivná slova.
(str.82)

Na Šepotání jsem se těšila asi půl roku. Když jsem se dozvěděla, že vyjde i u nás, div jsem nezbořila panelák. Tedy, ehm, možná sídliště? No, to je teď vlastně úplně jedno. Hádám, že vás zajímá můj názor, ne mé pocity před vydáním. Na internetu už jste si mohli přečíst spoustu názorů, tak doufám, že vám i můj pomůže v rozhodování, zda knížku koupit nebo ne.

Knížku jsem očekávala jako malá holčička, která se těší na Vánoce. Stále jsem si na internetu prohlížela obálku, četla ukázky a s napětím jsem čekala, až mi knížka přijde. Naštěstí jsem se dočkala brzy. Hned po rozbalení balíčku jsem se na ni vrhla. Četla jsem a četla…a čekala jsem, kdy už se to konečně rozjede. Když akce nepřicházela, říkala jsem si: Neboj, už to bude, určitě se to brzy rozjede, vydrž. Avšak čekala jsem asi sto stran. Což je pro mě menším mínusem.

Zach udělá krok přede mě. „Ehm, Al? Ty taky vidíš mluvící kytku, že jo?“
Popadnu ho kolem pasu a opřu si bradu o jeho lopatku. Tlukot mého srdce mu rezonuje zády. „Na to si zvykneš.“ Snažím se potlačit bodnutí strachu.
„Co tím chceš říct?“
Nemám šanci odpovědět, protože Zach ucouvne a narazí do dalšího stonku. Ta rána mi vyrazí dech. S naštvaným výrazem se k nám skloní potočnice se stovkou šedých očí na jasně oranžových lístcích.
(str. 128)

Po zdlouhavém začátku knížka plynula rychle, byla napínavá, chvílemi i vtipná. Prostor dostala i romantika, jíž nebylo vůbec málo. Ze začátku mi nevadila, poté už to bylo horší. Skoro pořád se řešil milostný trojúhelník mezi Alyssou, Zachem a Morfeem. Jak překvapivé, že? Ke konci už mi to opravdu lezlo na nervy. Takže pokud nemáte rádi milostné trojúhelníky a lehce přeslazené romantické scény, vyhněte se knížce kilometrovým obloukem. Mohlo by se totiž stát, že by se vám knížka nelíbila.

Možná je pro vás novinkou, že knížka obsahuje zelené písmo. A tak vás možná zajímá, jak jsem na zelená písmenka reagovala? Upřímně? Ze začátku bylo dost obtížné si zvyknout, ale po těch čtyřech stech stranách vám to ani nepřijde divné. Pokud se bojíte si Šepotání koupit jen kvůli zelenému písmu, tak vám mohu s radostí říct, že nemusíte mít obavy.

Alyssa mi ze začátku moc sympatická nebyla, ale jakmile se dostala do Říše divů králičí dírou, byla najednou jiná. A jako hlavní hrdinka u mě zabodovala svou tvrdohlavostí a odhodláním. Ocenila jsem, že byla jiná než ostatní hrdinky. Čím? To neprozradím, nechci vás ochudit o překvapení.

Morfeus je a vždycky bude ten nejlepší záporno-kladný hrdina, jakého znám. Zamilovala jsem si jeho sobeckost, přitažlivost, vtipnost a originalitu. Domnívám se, že se zařadil mezi mé oblíbené hlavní hrdiny.

S pekelnou chutí na něco sladkého vyskočím na stůl. Z pusy se mi valí sliny.
„Ík!“ vypískne myš a vyběhne ze své skrýše.
„Počkej, budeme ho potřebovat,“ snaží se mě Zach chytit za kotníky, ale jsem rychlejší. Odhrnuju talíře stranou a pronásleduju myš, která se utíká schovat ke svým přátelům. Přede mnou se mrská její chlupatý ocásek. Když si všimne, jak Kloboučník se Zajícem vypadají, zastaví se, jako kdyby do ní uhodil blesk. Svěsí fousky a obrátí ke mně prosebná očka.
„Slečno Alenko, musíte je vzbudit!“ vypískne, ale potom opatrně ucouvne. „Vy ale nejste slečna Alenka, jste mnohem…“
Hladovější.“
(str.266)

Zach už byl větší oříšek. Od začátku jsem mu nemohla přijít na chuť. Nevím, čím to je. Tak nějak mi v celém příběhu překážel. To víte, když člověk fandí někomu jinému…ke konci už se ale daly zavřít obě oči. A stal se docela dobrým hlavním hrdinou. Jsem zvědavá, co se z něj vyklube dál.

Styl psaní autorky není ničím zvláštní. Příběh napsala ich-formou, což mě nijak neuráží. A věřím, že není důvod, aby to urazilo vás. Knížky psány ich-formou jsou podle mého názoru osobnější. Celý příběh vyprávěla Alyssa, uvítala jsem, že se autorka nerozhodla pro střídání postav. To bych asi nepřežila…

Stále váháte, zda si Šepotání přečíst nebo ne? Řeknu vám to narovinu: Už jenom kvůli té božské obálce a Morfeovi knížku musíte mít doma. Tedy v případě, že máte rádi fantasy, romantiku, anebo jen Alenku v Říši divů. Věřím, že přečtením této knížky vůbec nic nezkazíte. A co já a další díly? Hm, určitě si je přečtu. Proč? No přece kvůli Morfeovi…

 80%
Recenze psána pro magazín Vaše literatura.

Zdroj obrázků: tady

0 komentářů:

Děkuji za každý váš komentář a názor. Jsem vděčná za pozitivní i negativní, proto budu ráda, když napíšete, co si myslíte! :)