Scarlet

11:38 kouzelná klubovna 0 Comments



Hlavní hrdinka, které je osmnáct, Scarlet, žije se svou babičkou, jelikož ji oba rodiče opustili. Jednoho dne však babička zmizí, Scarlet vůbec netuší kam. Policie řekne, že odešla sama. Ale ona tomu nevěří. Je přesvědčena, že její babičku unesli. O dva týdny později se u ní na farmě objeví její otec, zbitý a zmučený. Svojí dceři prozradí, že ho mučil jeden gang, který má v rukou i jeho matku. A tak se Scarlet vydává do Francie, společně s Vlkem, pouličním rváčem. Jedině on ví, co je ten gang zač. Čeká je mnoho překážek a pastí. Dokáže Scarlet najít babičku? A zachránit ji? A může věřit Vlkovi?

"Pitomci," zasyčela do prázdnoty lodi.
Slova PŘÍPAD UZAVŘEN se jí vysmívala.
Z hrdla se jí vydral výkřik a Scarlet udeřila přenosnou obrazovku o přístrojovou desku v naději, že se rozletí na kousíčky plastu, kovu a drátů. Po třech pořádných úderech obrazovka jen podrážděně zablikala. "Vy pitomci!" Scarlet ji odhodila na palubu před sedadlem spolujezdce, zabořila se do svého sedadla a prsty zajela do pramenů kudrnatých vlasů.
(str. 10)

Většina čtenářů je z Měsíčních kronik nadšená. I já jsem. To nebudu skrývat. Z této knižní série jsem


nadchnutá, a proto podle toho bude vypadat tato recenze. Ale nebojte, recenzi píši až po dvou týdnech od dočtení, abych nepsala samé „Ó“ a „Ach“. Myslím, že to by se nelíbilo ani vám a ani mně. Tak tedy, jdeme na to…

Prvním plusem knížky je fakt, že jsem se do ní začetla skoro okamžitě. Neměla jsem problém si sednout a přečíst třeba sto stran za sebou v rekordním čase. Knížka se čte opravdu rychle, řádky a stránky ubíhají, ani nevíte jak. A to je přeci to nejlepší, co nás u knížky může potkat. A když o tom tak zpětně přemýšlím, myslím, že Scarlet byla láska na první stránku. Určitě je tento díl lepší než předchozí, stačí trošička napětí, akce a romantiky. A tohle všechno tady naleznete, akorát si to vynásobte. Někdy je té akce až moc. (Ne! Dělám si srandu! To ani nejde!) Nebojím se napsat, že je tato knížka „pecka“. Jelikož je.

„Omlouvám se, omlouvám se. Přestal jsem se soustředit, uklouznul jsem. Omlouvám se. Scarlet. Jsi v pořádku?“
Rozechvěle se nadechla. Svět se pomalu přestal točit, ale každičký nerv jí vibroval návalem adrenalinu a celá se třásla. Vzhlédla k Vlkovi, propletla prsty s jeho a znehybnila je.
„Jsem v pořádku,“ vydechla a pokusila se o chabý úsměv. On jí ho neoplatil. Oči měl stále plné hrůzy.
(str. 239)

Jak už jsem psala, druhý díl Měsíčních kronik vás chytí a nepustí. V žádném případě si nemyslete, že se jedná o oddechové čtení! Při napínavých pasážích si budete kousat nehty, budete fandit těm „správným“ a budete proklínat ty „špatné“. Při romantických pasážích se budete rozplývat a myslet si, jak sladké to je, i když vlastně není, jelikož se přeci jedná o „drsňáka“ a „drsňačku“. Anebo je také možné, že si budete rvát vlasy a nadávat, že se tohle neděje vám. (Ne, vůbec jsem to tak necítila! Jak vás to mohlo napadnout?)

I když budete z této četby nadšení, budete tušit, jak se vše bude vyvíjet nebo jak to všechno skončí. Dovoluji si říct, že jsem to skoro uhodla. Ale i tak vám to nebude vadit, jelikož k závěru a konci dojdete oklikami a skrytými cestičkami, ne přímo. A to je hlavní.

Knížku vypráví více postav. Hlavní hrdinka Scarlet, poté dostává hodně prostoru, skoro polovinu knihy, Cinder, trošičku i princ Kai a jednu možnost dostala i Levana. Nejradši jsem četla příběh Scarlet, někdy se i stávalo, že jsem byla naštvaná, že se tam zase objevila Cinder. A když měl děj vyprávět princ Kai? A jéje… to nebylo dobré, vůbec dobré…

„Nedělej to.“
Upřel na ni pohled. Rozcuchané vlasy, bledé jizvy, ospalky na řasách. Promnul v prstech pramen jejích vlasů.
„Nehledej svou babičku.“
Dveřmi probleskl paprsek oranžového světla a okamžitě zmizel.
„Musím.“
„Ne, Scarlet, nemusíš.“
(str. 264)

Moc se mi líbí, že je v knize každá postava jiná, každá má svůj charakter, své chování, své zvyky. A to já oceňuji. Nejvíce jsem si ale oblíbila Vlka a Scarlet. Podle mě je to dvojice snů. Ach, jak je mám ráda! Scarlet pro její tvrdohlavost, její odhodlání jít za svým cílem a za každou cenu uspět. Trošičku jsem se v ní viděla, připadala mi podobná. A Vlka jsem si oblíbila už jen proto, že je trochu jiný než ostatní hrdinové. V čem? To vám nebudu, moji drazí, prozrazovat. Vy na to jistě přijdete sami. Obávám se, že žádné postavy už tyhle dva nepřekonají. No…uvidíme.

Jsem moc ráda, že jsem si na Scarlet udělala čas. Myslím, že se zařadila mezi mé nejoblíbenější knížky z řad fantasy, sci-fi a YA knížek. Rozhodně věnujte pozornost jak Scarlet, tak i Cinder a Cress. A časem i Winter, poslednímu dílu, který má brzy vyjít v originále. Tuto sérii doporučuji všem dívkám s láskou k fantasy a sci-fi žánru. Nebudete zklamané, slibuji. 

99%

Za poskytnutí recenzního výtisku vděčím internetovému knihkupectví MEGAKNIHY
Velice si naší spolupráce vážím. 
Děkuji.

Zdroj obrázků: tady

A co vy a Měsíční kroniky? Četli jste je? Líbily se vám? Co říkáte na samotnou Scarlet? 

0 komentářů:

Děkuji za každý váš komentář a názor. Jsem vděčná za pozitivní i negativní, proto budu ráda, když napíšete, co si myslíte! :)